Take a photo of a barcode or cover
V porovnáním s Písní krve, Pán věže podstatně pokulává. Vélin Al Sorna je tu odsunut na vedlejí kolej a dělí se o pozornost s dalšími vypravěči. Dvě z těchto postav již známe - Lyrna a Frentis, ale je tu i jedna naprosto nová postava - Reva. A abych byla upřímná, tak k žádné z těchto poslav jsem si nevytvořila takový "vztah" jako k Vélinovi (což je logické protože první kniha je pouze z jeho pohledu). Navíc se tyto postavy v této knize téměr nesetkají. Chápu, že chtěl autor ukázat co se děje napříč tímto světem, ale rozhodně bych ocenila kdyby tam Vélin byl častěji a nebo kdyby Pán věže byl o něco kratší, protože jistá místa byla velice natáhnutá a nudná.
Nejvíce jsem si uživála pohled Vélina (očividně) a Lyrny. U Frentise jsem vyložně trpěla, protože mě čtení z jeho pohledu nebavilo a Reva byla tak 50/50.
Nejvíce jsem si uživála pohled Vélina (očividně) a Lyrny. U Frentise jsem vyložně trpěla, protože mě čtení z jeho pohledu nebavilo a Reva byla tak 50/50.