Reviews

Koncert samoty by Maurice Blanchard

vojvel's review

Go to review page

3.0

Číst tuto sbírku bylo jako zhasnout v noci v pokoji a nic nevidět. A já tam fakt nic neviděl. Příznačné delirium jazyka, náhodnost slov a iluzivnost jejich spojení, ve kterém se vážně těžko vyznává. Ale postupně si oči zvykají a v přítmí pokoje jde rozeznat alespoň něco - posléze v tom jde i něco vidět, tady především v druhé polovině.
Vždycky jsem říkal, že francouzští surrealisté jsou ti, co se probudí a pak o snu píšou, že čeští surrealisté jsou ze snění rovnou píšící, ale tohle je snění ve snění. Crème de la Crème imaginace.
More...