Scan barcode
elesme99's review against another edition
3.0
Následující recenze je bez spoilerů, takže pokračujte klidně i vy, kdo jste ještě nečetl (ale nebude to asi úplně pozitivní, tak s tím počítejte)!
Koukám, že jdu tentokrát proti proudu. Nemyslím si, že by Vládci popela byla úplně špatná knížka, ale mě to prostě nijak neuchvátilo.
Začalo to dobře, nápad mi přišel zajímavý, těšila jsem se na nový svět a jeho zákonitosti. Z nějakého důvodu mě velmi překvapilo všudypřítomné využívání technologií včetně jakýchsi sociálních sítí (nevím proč, prostě mě to zaskočilo, ale pak mě to nadchlo a byla jsem zvědavá, jak velkou roli bude tahle stránka světa hrát, hlavně, co se týče třeba Pippy).
Kapitoly byly poměrně krátké, styl vyprávění jednoduchý (na mě sice možná až moc), ale zase se to hezky svižně četlo, což knize dle mého opravdu pomohlo. Jinak bych ji možná ani nedočetla. Příběh ani postavy mě prostě nedokázaly zaujmout. Nebylo to špatné, nic mě vyloženě neštvalo, ale nijak jsem se o hlavní hrdiny nebála, ani jim nefandila, necítila jsem k nim prostě nic. Ani k jejich koním a to je, alespoň pro mě, velký nedostatek.
Obálka je nádherná a přiznejme si - koně, kteří znovu a znovu umírají, jen aby se další den znovu zrodili v plamenech zažehnutých vycházejícím sluncem?! Naprosto cool koncept! Bohužel, polovina knihy uběhne a fénixové se na scéně objeví maximalně 2x-3x a ani tehdy nejsou hlavní hvězdou. A o mnoho se to nezlepší ani později. Jako koňačku, která po téhle knize sáhla hlavně kvůli fénixům, mě vážně zklamalo, že příběh vlastně vůbec není o nich. Spíš tam tak nějak jsou, ale stejně dobře by tam mohlo být jakékoli jiné zvíře... nebo i neživý objekt. Vůbec jsme se nedozvěděli, jaký mají jednotliví hrdinové ke svým koním vztah, jaký vztah k nim má společnost, jaký původ tahle fantastická zvířata mají, je pro jezdce těžké nechat je každý den umřít, kolik si toho fénixové pamatují z předchozích životů... Prostě ani po přečtení o nich nevím téměř nic. A je to škoda.
Překvapilo mě, že se cesty hlavních hrdinů příliš neproplétali. Každý měl takovou svou vlastní linku, který sice nebyla sama o sobě marná, ale vzhledem k jejich vzájemným odlišnostem jsem byla zvědavá, co na sebe navzájem budou říkat... ale to jsem se taky v podstatě nedozvěděla.
Já nevím. Celé mi to přišlo jako hodně dlouhý úvod k složitému světu a spoustě dějových linek, které byly spíš naznačené než pořádně prozkoumané a to je na 300 stránek pro mě málo.
Od začátku mi jsem z toho cítila Hunger Games vibes, takže bych to asi doporučila lidem, kterým se líbila tahle série. Asi to bylo hlavně kvůli tématům rebelů a přístupu věřejnosti k Dostihu jako k obrovské drsné show, i když to bylo o dost umírněnější než Hunger Games (ale třeba překvapí druhý díl, rozhodně to vypadá na mnoho krvavých střetů).
Ale pokud si přejete spíš napínavý, originální příběh o koních (a ne jen s koňmi) 100% doporučuju knihu Ve znamení štíra. Mytologie místního plemene koní je nedílnou součástí děje, příběh obestírá atmosféra tajemna, závod je právě díky koním troufám si říct mnohem nebezpečnější než zde a postavy jsem si zamilovala od samého začátku (i když jsem jim občas měla chuť zakroutit krkem - ale v dobrém, takovým tím způsobem, že se o ně bojíte, ale v skrytu je obdivujete a nedočkavě sledujete, co bude dál).
Koukám, že jdu tentokrát proti proudu. Nemyslím si, že by Vládci popela byla úplně špatná knížka, ale mě to prostě nijak neuchvátilo.
Začalo to dobře, nápad mi přišel zajímavý, těšila jsem se na nový svět a jeho zákonitosti. Z nějakého důvodu mě velmi překvapilo všudypřítomné využívání technologií včetně jakýchsi sociálních sítí (nevím proč, prostě mě to zaskočilo, ale pak mě to nadchlo a byla jsem zvědavá, jak velkou roli bude tahle stránka světa hrát, hlavně, co se týče třeba Pippy).
Kapitoly byly poměrně krátké, styl vyprávění jednoduchý (na mě sice možná až moc), ale zase se to hezky svižně četlo, což knize dle mého opravdu pomohlo. Jinak bych ji možná ani nedočetla. Příběh ani postavy mě prostě nedokázaly zaujmout. Nebylo to špatné, nic mě vyloženě neštvalo, ale nijak jsem se o hlavní hrdiny nebála, ani jim nefandila, necítila jsem k nim prostě nic. Ani k jejich koním a to je, alespoň pro mě, velký nedostatek.
Obálka je nádherná a přiznejme si - koně, kteří znovu a znovu umírají, jen aby se další den znovu zrodili v plamenech zažehnutých vycházejícím sluncem?! Naprosto cool koncept! Bohužel, polovina knihy uběhne a fénixové se na scéně objeví maximalně 2x-3x a ani tehdy nejsou hlavní hvězdou. A o mnoho se to nezlepší ani později. Jako koňačku, která po téhle knize sáhla hlavně kvůli fénixům, mě vážně zklamalo, že příběh vlastně vůbec není o nich. Spíš tam tak nějak jsou, ale stejně dobře by tam mohlo být jakékoli jiné zvíře... nebo i neživý objekt. Vůbec jsme se nedozvěděli, jaký mají jednotliví hrdinové ke svým koním vztah, jaký vztah k nim má společnost, jaký původ tahle fantastická zvířata mají, je pro jezdce těžké nechat je každý den umřít, kolik si toho fénixové pamatují z předchozích životů... Prostě ani po přečtení o nich nevím téměř nic. A je to škoda.
Překvapilo mě, že se cesty hlavních hrdinů příliš neproplétali. Každý měl takovou svou vlastní linku, který sice nebyla sama o sobě marná, ale vzhledem k jejich vzájemným odlišnostem jsem byla zvědavá, co na sebe navzájem budou říkat... ale to jsem se taky v podstatě nedozvěděla.
Já nevím. Celé mi to přišlo jako hodně dlouhý úvod k složitému světu a spoustě dějových linek, které byly spíš naznačené než pořádně prozkoumané a to je na 300 stránek pro mě málo.
Od začátku mi jsem z toho cítila Hunger Games vibes, takže bych to asi doporučila lidem, kterým se líbila tahle série. Asi to bylo hlavně kvůli tématům rebelů a přístupu věřejnosti k Dostihu jako k obrovské drsné show, i když to bylo o dost umírněnější než Hunger Games (ale třeba překvapí druhý díl, rozhodně to vypadá na mnoho krvavých střetů).
Ale pokud si přejete spíš napínavý, originální příběh o koních (a ne jen s koňmi) 100% doporučuju knihu Ve znamení štíra. Mytologie místního plemene koní je nedílnou součástí děje, příběh obestírá atmosféra tajemna, závod je právě díky koním troufám si říct mnohem nebezpečnější než zde a postavy jsem si zamilovala od samého začátku (i když jsem jim občas měla chuť zakroutit krkem - ale v dobrém, takovým tím způsobem, že se o ně bojíte, ale v skrytu je obdivujete a nedočkavě sledujete, co bude dál).
peachypqstry's review
1.0
I had really high hopes for this book. I really did. I mean, magic horses? Wow!
But the plot just didn't do it for me. It had no spark.
In my opinion, this book could have had a lot of potencial, but the story just wasn't it for me.
There were some parts I enjoyed, but the book itself really disapointed me.
2/5 stars
But the plot just didn't do it for me. It had no spark.
In my opinion, this book could have had a lot of potencial, but the story just wasn't it for me.
There were some parts I enjoyed, but the book itself really disapointed me.
2/5 stars
natalieyanka's review against another edition
adventurous
relaxing
medium-paced
- Plot- or character-driven? Character
3.25
bluejaybooks's review
A fast paced book about magical house racing. Curious to see which direction the sequel takes. I have a feeling it will be very different from book one.
almond's review against another edition
4.5
I especially enjoyed the imagery of the creation of the horses.
idsh's review
fast-paced
- Plot- or character-driven? Plot
- Strong character development? Yes
- Loveable characters? Yes
- Diverse cast of characters? Yes
- Flaws of characters a main focus? Yes
4.0
theshaggyshepherd's review
4.0
Ashlords // by Scott Reintgen
A few months ago, I saw Bloodsworn, book 2 of the Ashlords series, on NetGalley and thought it was the perfect excuse to buy the book 1 if I was approved. If you've seen the covers of either book, you understand why I just couldn't turn this chance down. As a horse lover, I was immediately drawn in. Of course, in my excitement, I didn't pay close enough attention in the rush and accidentally ordered the paperback, which won't ship until the release day of book 2. Thankfully though I was able to read the ebook through my local library.
Ashlords may not be the story Scott Reintgen originally expected to write but I am so glad it turned out the way it did. This is an action-packed story that moves quickly without making it feel rushed. While the world-building isn't as detailed as I enjoyed in my recent read of Legacy of Ash, it still gives us many bits and pieces along the way that help us puzzle together an understanding of the setting. I absolutely adore the phoenixes and the magic that is used with them, especially with its methodical application, but I also enjoyed hearing about other creatures and worlds. While it is sometimes confusing to have both futuristic technological advances as well as a lack of the type of technology we have been so used to in the real world, such as cars and cellphones, it is interesting to see how Reintgen combines those two factors with his magical system and the gods.
The book is told by several people in different forms. While most of them are first person, there is one character that tells her story from the second person point of view. I know that is meant to make the reader feel like they are more immersed in the story, but it has always felt a bit awkward to me personally. It took me several chapters with this character to get more invested in her but eventually it stopped standing out to me as much and I was able to focus more on the story itself, rather than the telling of it. What is great about the multiple POVs though is that we get the see how the events unfold from the inside of the three major groups in this society. There is a clear class system present, which means - as it often happens - there is a clear divide between the oppressor and the oppressed, but the author manages to make us care about all of our available narrators, no matter which class they belong to.
I've recently been struggling with YA books because it felt like some of them were purposely written somewhat "dumbed down" as if they wanted to be as easily understood as possible (don't underestimate your target audience; they might just surprise you!) but didn't have any of those same issues with this book and find this to be an excellent start to the series. I am really excited to have the eARC for Blood Sworn ready to dive into tonight.
A few months ago, I saw Bloodsworn, book 2 of the Ashlords series, on NetGalley and thought it was the perfect excuse to buy the book 1 if I was approved. If you've seen the covers of either book, you understand why I just couldn't turn this chance down. As a horse lover, I was immediately drawn in. Of course, in my excitement, I didn't pay close enough attention in the rush and accidentally ordered the paperback, which won't ship until the release day of book 2. Thankfully though I was able to read the ebook through my local library.
Ashlords may not be the story Scott Reintgen originally expected to write but I am so glad it turned out the way it did. This is an action-packed story that moves quickly without making it feel rushed. While the world-building isn't as detailed as I enjoyed in my recent read of Legacy of Ash, it still gives us many bits and pieces along the way that help us puzzle together an understanding of the setting. I absolutely adore the phoenixes and the magic that is used with them, especially with its methodical application, but I also enjoyed hearing about other creatures and worlds. While it is sometimes confusing to have both futuristic technological advances as well as a lack of the type of technology we have been so used to in the real world, such as cars and cellphones, it is interesting to see how Reintgen combines those two factors with his magical system and the gods.
The book is told by several people in different forms. While most of them are first person, there is one character that tells her story from the second person point of view. I know that is meant to make the reader feel like they are more immersed in the story, but it has always felt a bit awkward to me personally. It took me several chapters with this character to get more invested in her but eventually it stopped standing out to me as much and I was able to focus more on the story itself, rather than the telling of it. What is great about the multiple POVs though is that we get the see how the events unfold from the inside of the three major groups in this society. There is a clear class system present, which means - as it often happens - there is a clear divide between the oppressor and the oppressed, but the author manages to make us care about all of our available narrators, no matter which class they belong to.
I've recently been struggling with YA books because it felt like some of them were purposely written somewhat "dumbed down" as if they wanted to be as easily understood as possible (don't underestimate your target audience; they might just surprise you!) but didn't have any of those same issues with this book and find this to be an excellent start to the series. I am really excited to have the eARC for Blood Sworn ready to dive into tonight.
ameserole's review
4.0
I have received this ARC from NetGalley in exchange for an honest review.
Ashlords was a pretty interesting book. In it, you are following three riders who have been entered into a racing competition. This one just has phoenix horses, which are created by ashes with certain components by the Riders. Again, it was interesting and I was kind of getting vibes from other books that feature competitions.
The riders - Imelda, Adrian, and Pippa - were from completely different backgrounds. The one in favor with the gods and Ashlords, Pippa. The other two were the underdogs that you couldn't help but root for. Each person had wanted something from this race - whether it was winning it, finally being seen as a person of value, or something complete different. They all made it an interesting ride from start to finish.
Low-key, I loved Imelda. She was my favorite underdog who was completely underestimated by everyone. They had no idea what tricks she had up her sleeve until the very end. Even then, I don't think they realize what she actually has planned. This reason alone is why I'm freaking excited for another book.
With hints of war and so many other things, there's no reason as to why I wouldn't want to dive into the next book ASAP.
Ashlords was a pretty interesting book. In it, you are following three riders who have been entered into a racing competition. This one just has phoenix horses, which are created by ashes with certain components by the Riders. Again, it was interesting and I was kind of getting vibes from other books that feature competitions.
The riders - Imelda, Adrian, and Pippa - were from completely different backgrounds. The one in favor with the gods and Ashlords, Pippa. The other two were the underdogs that you couldn't help but root for. Each person had wanted something from this race - whether it was winning it, finally being seen as a person of value, or something complete different. They all made it an interesting ride from start to finish.
Low-key, I loved Imelda. She was my favorite underdog who was completely underestimated by everyone. They had no idea what tricks she had up her sleeve until the very end. Even then, I don't think they realize what she actually has planned. This reason alone is why I'm freaking excited for another book.
With hints of war and so many other things, there's no reason as to why I wouldn't want to dive into the next book ASAP.
bookcaseofdoom's review
3.0
Just a regular YA sff. The world is poorly thought out (why is there technology that allows people to "watch" the races by almost walking among the riders, but they still fight with swords? That's magnificent devotion to aesthetic.). It was very fast paced, predictable and entertaining. I want to know how the story ends, but not enough to spend my hard earned money on the sequel. Maybe someday.
P.S. i hate writing reviews like this, the author put his heart and soul into this. But I'm trying to be honest with my reviews, at least this year, so here.